psí příběhy
22. 6. 2011
Můj příběh začal v březnu loňského roku,kdy jsem se narodila.Bydlela jsem se svoji paničkou a spoustou dalších pejsků kousek od velkého města.Když mi byl rok,rozhodla se moje panička,že mě prodá.
Jednoho dne jsem slyšela přijet auto a panička vzala mě i moji sestřičku do obyváku,kam jsme nikdy předtím nesměly.Stáli tam nějací cizí lidé a začali na nás mluvit,měla jsem strach,tak jsem seděla jen v koutku,tiskla se k sestřičce a vyděšeně koukala.Ti cizí lidé se chvíli o něčem radili,potom mě vzali do náruče a podrobně mě zkoumali,koukali mě na zoubky,prohlíželi celé tělíčko.Nakonec ještě něco domlouvali s mojí paničkou,dali ji nějaké papírky,naložili mě do auta a jeli jsme.
Cesta byla hrozně dlouhá,ta nová panička mě držela v náručí a mluvila na mě.Povídala cosi o novém domově,nové kamarádce a spostu dalších věcí,kterým jsem nerozuměla.
Po dlouhé době jsme dorazili na místo,moji nový páníčci mě odnesli do velkého prostorného domu,kde už čekala fenka,která vypadala jako já.Hned se ke mě měla a já už přestala mít takový strach.Panička mě ukazovala celý dům,zahradu,pelíšek,prostě všechno.Nabízela mi granulky,piškotky...
Netušila co se mnou bude mít za problémy,že neumím pořádně žrát z misky,chodit na vodítku,neznám město,auta,prostě nic.Nevěděla nic o tom,kde jsem do té doby žila.Vše se ji zdálo v pořádku.To,že se bojím ji připadalo normální,myslela,že teskním po bývalé paničce.
Druhý den mi dala vodítko a šla se mnou ven,já se hrozně bála,nechtěla jsem udělat ani krok,tak mě panička nosila v náručí,abych okoukala ten svět z výšky.Večer mi dala misku,z které vonělo masíčko a granulky,a zoufale na mě koukala,že nechci vůbec nic jíst.Tak mě vzala na klín a dávala mi dobrotky z ruky.
Za dva měsíce jsem už baštila z misky.chodila na vodítku,a tak panička usoudila,že by mě mohla vzít na psí výstavu.Byla jsem z počátku hrozně vyjukaná,ale chtěla jsme paničce udělat radost,tak jsem s ní poslušně cupitala v kruhu.Pan rozhodčí mě prohmatal,koukal na mě ze všech stran a pak se paničky ptal,jak dlouho mě má.Ta mu vyplašeně řekla,že dva měsíce.Začal ji říkat něco o špatné kondici a špatném krmení a o tom,že jsem asi nebyla v dobrém prostředí.Panička byla smutná,jen mě hladila a říkala,že se to spraví.
Dneska jsem u nové paničky půl roku,další výstavu jsem vyhrála,panička mě bere všude s sebou,stále se se mnou mazlí,spím u ní v posteli,prostě se mám skvěle.Jen smutné oči mi zůstaly.
Cesta byla hrozně dlouhá,ta nová panička mě držela v náručí a mluvila na mě.Povídala cosi o novém domově,nové kamarádce a spostu dalších věcí,kterým jsem nerozuměla.
Po dlouhé době jsme dorazili na místo,moji nový páníčci mě odnesli do velkého prostorného domu,kde už čekala fenka,která vypadala jako já.Hned se ke mě měla a já už přestala mít takový strach.Panička mě ukazovala celý dům,zahradu,pelíšek,prostě všechno.Nabízela mi granulky,piškotky...
Netušila co se mnou bude mít za problémy,že neumím pořádně žrát z misky,chodit na vodítku,neznám město,auta,prostě nic.Nevěděla nic o tom,kde jsem do té doby žila.Vše se ji zdálo v pořádku.To,že se bojím ji připadalo normální,myslela,že teskním po bývalé paničce.
Druhý den mi dala vodítko a šla se mnou ven,já se hrozně bála,nechtěla jsem udělat ani krok,tak mě panička nosila v náručí,abych okoukala ten svět z výšky.Večer mi dala misku,z které vonělo masíčko a granulky,a zoufale na mě koukala,že nechci vůbec nic jíst.Tak mě vzala na klín a dávala mi dobrotky z ruky.
Za dva měsíce jsem už baštila z misky.chodila na vodítku,a tak panička usoudila,že by mě mohla vzít na psí výstavu.Byla jsem z počátku hrozně vyjukaná,ale chtěla jsme paničce udělat radost,tak jsem s ní poslušně cupitala v kruhu.Pan rozhodčí mě prohmatal,koukal na mě ze všech stran a pak se paničky ptal,jak dlouho mě má.Ta mu vyplašeně řekla,že dva měsíce.Začal ji říkat něco o špatné kondici a špatném krmení a o tom,že jsem asi nebyla v dobrém prostředí.Panička byla smutná,jen mě hladila a říkala,že se to spraví.
Dneska jsem u nové paničky půl roku,další výstavu jsem vyhrála,panička mě bere všude s sebou,stále se se mnou mazlí,spím u ní v posteli,prostě se mám skvěle.Jen smutné oči mi zůstaly.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
